Ještě než nám začne školní kolotoč, vyrazíme na průzkum okolí, které zatím prohlížím jen na mapě.
Především se podívat, co tu všechno je a co všechno Finsko nabízí a taky najít nějaká místa na focení až bude čas (což se později ukazuje spíš jako zbožné přání).
Začátek cesty byl všem dobře známý, dokud jsme nedorazili k Suolijärvi, kde už všichni byli alespoň se podívat k nejbližšímu jezeru.
Odtud byla ale naše cesta neznámá a věděli jsme jen směr, kudy se máme dát. Co nás čekalo za další zatáčkou netušil snad nikdo.
Jedna taková rada pro všechny, kteří to budou zkoušet po mě - pokud chcete jít sami, nepište to na facebook ...
Někdy chce být člověk slušný a nahodí to na síť a nejednou je z toho skupiný zájezd.
Další věc, kterou jsem tady zjistil - když už něco plánujete, upřesněte rychlost a styl výletu protože většina lidí nezná pravý význam slova "hike".
Naštěstí na tomto "hiku" jsem se poučil z předchozích chyb a tak byla dopředu stanovena trasa i tempo, takže se každý mohl svobodně rozhodnout, zda-li na to má. A musím s klidným svědomím uznat, že i když se nás dnes sešlo 15, tak na to všichni měli a až na jednu vyjímku byli všichni relativně dobře připraveni.
Pokud se chystáte na erasmus do Finska a máte v plánu vyrazit na nějakou tu turistiku po okolí a nechcete se držet těch nejprošlapanějších cestiček, doporučuji si přibalit GPS. Přiznám se, i když jsme šli podle GPS, i tak se nám podařilo jednou či 2x špatně zabočit.
Přestože turistická mapa je v této zemi na vynikající úrovni, všechny cestičky tam prostě být nemůžou (kdo jednou vejde do Finského lesa, rychle pochopí proč).
Proto se vám může velmi rychle stát, že najednou stojíte někde uprostřed lesa a nemáte nejmenší ponětí, kde to vlastně jste.
Český a Slovenský systém turistického značení je úžasná věc, ale funguje jen u nás. V cizině ho moc nepotkáte a není ani tak propracovaný.
Ale zpátky k výletu - jak jsme tak prostupovali průchodným i méně průchodným terénem, suchými i mokrými místy, podařilo se nám "dobloučit" až ke "starému" opuštěnému bunkru, který jsme samozřejmě nemohli nechat neprozkoumaný.
Bylo to krásně dobrodružné zpestření jinak nevšedního zážitku. Bunkr dokonale zachovaný, jenom kompletně vyklizený.
Zůstaly zde jen dráty trčící ze zdí, záchody a dveře. (fotky přinesu později)
Po tomto objevu a asi 20 minutách prozkoumávání jsme se vrátili na trasu a pokračovali k jezeru Hervantajärvi.
No a to už jsme my v plné sestavě u cizí chaty, kde jsme si dali pauzu v "polovině".
Původní plán byl dojít až na pobřeží velkého jezera na východě, ale na to už nebyly síly, ani chuť, ani čas. Nevadí, otočili jsme k domovu i s tak dobrým pocitem, že jsme něco viděli a poznali.
Překrásnou věcí na Finsku je ten druhý rozměr, který člověk může pozorovat téměř na každém jezeru
Pokud máte rádi turistiku, Finsko je na turistiku užasné. Nejen, že je tu nepřeberné množství národních parků, ale ohromující množství stezek, pěšin a turistických upravených cest, že by se tu člověk od rána do večera toulal.
Žádné komentáře:
Okomentovat